CD 2004

1. Dále jen dále 4:26

2. Metaloman 4:42

3. Joker vyhrává 4:52

4. Jen pro tebe 3:39

5. Odpadlík 3:50

6. Mávej nám 3:47

7. Moudrej bílej pán 3:02

8. Jseš abys byl 5:34

9. Na tebe vždycky mám 3:52

10. Naposled 3:38





Mávnutí kouzelným proutkem - 2005

1. Mávnout kouzelným proutkem 4:47

2. Krása tvá bledne v dáli 4:38

3. Hráč 4:34

4. Prosím zapomeň 4:45

5. Jdou se mnou dál 4:30

6. Lásky za školou 6:36

7. Lhal nám všem 6:28

8. Myslí, že je velkej king 4:15

9. Jsem 3:59

10. Pojď, ruku ti dám 4:21



DÁLE JEN DÁLE

Horká noc, bláznivá, v zástupech lidé sem jdou,
horká noc, si pohrává, s tebou a s holkou tvou.

Nastal teď čas hudební, můžeš se smát, můžeš pít.

Ten kravál je sázka, na holky a zpěv, hrajem a sázíme dál,
ten kravál je láska, navěky prej, chápej a dej šanci nám.

Nastal teď čas hudební, můžeš se smát, můžeš pít.

RF: Dále jen dále, jak se stále máš,
poslouchej, budem hrát,
dále jen dále, máš namále,
velký šou teď začíná.

Ve tváři pot, kolem víno a řev, patří ta krása jen nám,
ve tváři pot, kdo nepoznal, tomu já teď zamávám.

Nastal teď čas hudební, můžeš se smát, můžeš pít.

RF: Dále jen dále, jak se stále máš,
poslouchej, budem hrát,
dále jen dále, máš namále,
velký šou teď začíná.

MÁVNOUT KOUZELNÝM PROUTKEM

Tvář nevinnou skrejval, a ty ses smál,
tvář nevinnou měl, pro ni ses pral.

Dával naději krásnou, o tebe stál,
dával naději všem, než ven roha vzal.

Vím byl to lhář, chtěl bejt znám jen,
z pláten našich kin,
vím byl to lhář, jenom brát chtěl,
a stále chtěl hrát prim.

RF: Mávnout kouzelným proutkem,
mávnout a začít řvát,
prej, lháři už jdou sem, žádnej ráj nenajdou,
nenajdou.

Znám nevinný tváře, na plakát je dávaj,
znám nevinnou tvář, snad je to ta má.

Ptám se tedy co dále, kdo chtěl by se vzdát,
ptám se tedy co dál, odpovídám.

Vím byl to lhář, chtěl bejt znám jen,
z pláten našich kin,
vím byl to lhář, jenom brát chtěl,
a stále chtěl hrát prim.

RF: …

METALOMAN

Kdysi dávno jsem věřil mámě, že je na světě čert,
potom viděl jsem jejich tváře, on nebyl to žert,
byl totáč a metal v plenkách jak já, tak jako já,
každej choval se jako blázen, jenom popík se hrál.

Já chtěl z toho ven, jedno jak, zato však hned,
my rostli a ze mně se stal, velkej metaloman.

RF: Velkej a zlej, velkej a krásnej,
možná i vzácnej, metaloman, oh metaloman.
Velkej a zlej, velkej a krásnej,
už nejsem neznámej, metaloman, jsem metaloman.

Někdo zlobil a neposlouchal, ten smůlu pak měl,
jinej chodil a jenom kejval, ohejbal hřbet,
byl totáč a metal v plenkách jak já, tak jako já,
mockrát neměl jsem žádnej nápad, vlastně co dál,

Já chtěl z toho ven, jedno jak, zato však hned,
my rostli a ze mně se stal, velkej metaloman.

RF: …

KRÁSA TVÁ BLEDNE V DÁLI

Měl jsem vždy touhu bejt sám, tys byla však holka krásná jak den,
Amor pak klid můj mi vzal, prej že to musí bejt láska jak sen.

Každej den není dnem svátečním, uteklo jen roků pár,
snad jsem se zbláznil, je to snad tím,
s tebou jsem a přesto sám.

Nejsem prej typ co je zván, na párty líbivejch tváří a rób,
někdo možná by to bral, já mám však přání nebejt jen snob.

Každej den není dnem svátečním, uteklo jen roků pár,
snad jsem se zbláznil, je to snad tím,
s tebou jsem a přesto sám.

Jsi pro mně všechno co mám, i když jsi dávno ta tam.

RF: Krása tvá bledne v dáli,
někdo ti dal jinou tvář.
Krása tvá bledne v dáli, co dál.

Vstávej, jak říct jenom mám, láska je let do neznáma a dál,
na všechno musí bejt dva, ptám se jak je to s náma mě znáš.

Každej den není dnem svátečním, uteklo jen roků pár,
snad jsem se zbláznil, je to snad tím,
s tebou jsem a přesto sám.

Jsi pro mě všechno co mám, i když jsi dávno ta tam.

RF: …

JOKER VYHRÁVÁ

Soupeř do hry se vrátil, zvolal jen : tady jsem,
myslím, že čas tvůj zkrátil, soucit od něj nečekej.

Nevnímal jsi vůbec nic, jen kartu s kterou hrál,
nevěřils, že má ji on, když hraješ málem sám.

Teď hraj, hraj fér,
ta hra, je tvá věc,
jsi hráč, jste dva,
a on, teď hrát chce dál.

RF : Oh, oh, oh, Joker vyhrává,
- „ - , Joker vyhrává,
- „ - , Joker vyhrává,
- „ - , nezbývá ti než se rvát.

Noc pádí, tvář zakrývá, na slávu svou vzpomínej,
hra tvá smyslu pozbývá, pomsta je rádce moc zlej.
soupeř má náskok, víš, jseš jak v mátohách,
to ta karta mámivá, Joker ďábel sám.

Teď hraj, hraj fér,
ta hra, je tvá věc,
jsi hráč, jste dva,
a on, teď hrát chce dál.

RF : …

HRÁČ

Bejval jsi velkej hráč, vášnivej hráč,
Jen tak nechtěl ses vzdát,
na každej pád, lehounce snad,
poznal‘s lacinej škvár,
loňský sněhy kde jsou, cestu k nám nenajdou,
bejval‘s velkej hráč, a všemu se smál.

Míval jsi horkou krev, bláznivou hned,
karty když v rukách jsi měl,
nevinnej žert, tvejch mladejch let,
tak jen dál s tebou šel,
loňský sněhy kde jsou, cestu k nám nenajdou,
bejval’s velkej hráč, a nespěchal.

RF: Bejval jsi prej,
hodnej i zlej,
bejval jsi zrádnej, bejval jsi fér.

Bejval jsi dost,
blázen a cvok,
bejval jsi stále, hop nebo trop.

Lásku jsi vzal a dal je dávno ta tam,
dávno, dávno ta tam.
Utekla spousta let, dvacet ne pět,
spoustu věcí už znáš,
zlatej šperk, vyhrávat jen,
není tvůj ideál,
lásky tvý kdepak jsou, cestu k nám nenajdou,
bejval’s velkej hráč, a nespěchal.

RF: …

JEN PRO TEBE

Jen pro tebe,
můžu být,
jen pro tebe,
můžu žít.

Tvé tělo jemný parfém, voní vzrušením,
tvá duše modrý anděl, nenajdu lepší,
tvé vlasy hebký závoj, oči pohladí,
tvůj klín studnice lásky, neposkvrněný !

RF: Pro tebe,
pro tebe,
jen pro tebe,
pro tebe.

Jen pro sebe,
chci tě mít,
jen společně,
spolu žít.

Tvé tělo jemný parfém, voní vzrušením,
tvá duše modrý anděl, nenajdu lepší,
tvé vlasy hebký závoj, oči pohladí,
tvůj klín studnice lásky, neposkvrněný!

PROSÍM ZAPOMEŇ>

Tvou lásku poznal jsem, každej den chtělas
se mnou být,
tvou lásku dostal jsem, já nebyl hoden ten dar mít,

Tvou lásku ztratil jsem, pro jinou barvu
vlasů jen,
tvou lásku zradil jsem, tehdy já byl jak
opilej,

RF: Prosím zapomeň, prosím zapomeň,
pane můj ten velkej hřích,
prosím zapomeň, prosím zapomeň,
prodal jsem tu lásku špatnejm snům,
špatnejm snům.

Omlouvám každý den, jsem sám ty chodíš
bůhví s kým,
Omlouvám každý den, a náhle nemám proč
tu být, a tak :

RF: …

Já vím, je pozdě se ptát, proč jsem zapomněl, že mám tě rád,
já vím, co teď má se stát, neříkám nic, jsi pro mně ztracená.

ODPADLÍK

Bylo nás pět starejch bláznů,
co jména svý dali v sázku, a rázem,
pro nás zázrak se stal.

Byl to běh na dlouhou míli,
on byl sprinter a neměl píli, a rázem,
šel dál jen sám.

RF: Nedošel sám ani nedošel s náma,
cestou málem do neznáma,
nedošel sám ani nedošel s náma,
scházel nám, už je nám hej.

Zas je nás pět starejch bláznů,
fungujem, už pěknejch pár pátků, a zdá se,
líp nežli dřív.

Co na to říct, že neměl vůli,
co na to říct, my jsme sotva v půli, tak snad jen:
goodbye!

RF: …

JDOU SE MNOU DÁL

Sám cestou dlouhou, jsem došel až tam,
kam nepovím, nepovím.
Doufal jsem pouze, že ten tajemnej hrad,
tam musí být, musí být.

Kráčím a čekám, už dlouhej čas,
co má se stát, co hledám že najdu.
Lásky i vrásky, jsou ukrytý tam,
mám jedno přání, než rukou mávnu.

jsem prý jen stín, ve větru prach, nádhernej …

RF : Jdou se mnou dál, mý dávný lásky,
měl jsem jich snad jen pár,
jdou se mnou dál, a bez nadsázky,
bejval to velkej flám,
už dlouho, tak dlouho, jdou se mnou dál.

Noc střídá den, za oknem mrak,
v kapkách deště, kráčím dále.
Každej prej máme, svůj tajemnej hrad,
nejsem blázen, jen mám namále.

jsem prý jen stín, ve větru prach, nádhernej …

RF : …

MÁVEJ NÁM

Začal teď právě báječnej den, stojíš tu s námi a posloucháš,
ten bigbít, co hrajem, je najednou všude a zní, víš co říká.

Zpocený těla kolem sebe máš, ten pot snadno mění se v alkohol,
cigáro v puse je důkaz, že jseš dospělej, tak to bývá.

Každej, kdo přišel sem rád, tak teď mává nám,
přišel jsi s partou a proč, řekneš už sám.

RF: Mávej nám, mávej nám, mávej nám.
Mávej nám, mávej nám, mávej nám.

Nečekej zázrak, a rvi co to dá, mladej jsi chvíli, tak nač se ptát,
chápej, že čas je dar, kterej málokdo má, a rychle ubíhá.

Každej, kdo přišel sem rád, tak teď mává nám,
přišel jsi s partou a proč, řekneš už sám.

RF: Mávej nám, mávej nám, mávej nám.
Mávej nám, mávej nám, mávej nám.

LÁSKY ZA ŠKOLOU

Každej prej zná, jen jednou má, sladký věk sedmnáct,
před sebou svět, dva nebo pět, v očích pekelnej žár.

Dlouhej vlas zdobí skráně tvý, jsi král, jsi král, školních tříd,
modrá z džín je tvý království, já vím, já vím, o lásce sníš,
kouskem krásy, co v dlaních skrýváš, se opíjíš.

Máváš láskám školních tříd, dost jich máš, za tebou jdou,
rozdáváš se a nevíš čí, budeš zítra či pozítří.

RF: S námi zůstanou, s námi zůstanou,
vzpomínky, na lásky za školou.

Cestou jdeš dál, nejseš však sám, a dalších máš sedmnáct,
s tebou jde svět, už milion let, že uhání nevnímáš.

Krátkej vlas někde za čelem tvým, jsi král, jsi král, máš to svý,
sebou sám se opíjíš, já vím, já vím, v noci spíš,
s jednou známou, co s ženou tvou, si bajky vypráví.

Máváš láskám školních tříd, dost jich máš, za tebou jdou,
rozdáváš se a nevíš čí, budeš zítra či pozítří.

RF: …

Sedmnáct slavils tolikrát, byls král, jen král, teď zůstals sám,
modrá z džín písně nezpívá, co s tím, co s tím, co s tím dál,
prohráls, lásku, prohráls, krásu, nevěděls jak.

Nazrál čas, tys nazrál s ním, jak dlouho ještě, a kolik dní,
přátelé jsou dávno pryč, čekáš, skromně, co přijde s ním.

RF: …

RF: …

MOUDREJ BÍLEJ PÁN

I kdybych stokrát všechno měl, co jsem kdy zapomněl,
tak nemám čas se ptát, tak nemám čas si hrát,
jsou jenom bílý dny, kdy víc se oteplí,
celý v bílým oděný, co nespí když já spím.

Mám dneska mejdan už to znám,
pozval se doktor přijde sám.

Kdybych stokrát na zem pad, a stokrát zase vstal,
třeba s rukou zlomenou, bych stavěl novej hrad,
teď kolem sebe mám, hejno bílejch vran,
celý v bílým oděný, co nespí když já spím.

Mám dneska mejdan už to znám,
pozval se doktor přijde sám.

RF: Moudrej bílej pán, moudrej bílej pán,
Moudrej bílej pán, moudrej bílej pán.

I kdybych stokrát miloval, holky co jsem měl,
co by víc mi mohli dát, než hezkejch chvil pár jen,
teď ležím obklopen, hejnem bílejch vran,
celý v bílým oděný, co nespí když já spím.

Mám dneska mejdan už to znám,
pozval se doktor přijde sám.

RF: Moudrej bílej pán, moudrej bílej pán,
Moudrej bílej pán, moudrej bílej pán.

LHAL NÁM VŠEM

Se mnou jsi tu dlouho byl, se mnou jsi píseň zpíval,
se mnou bylo nás víc, teď už to víš.
Šel jsi sám jako můj štít, šel jsi a já i nudou zíval,
šel‘s a já byl tvůj stín, teď už to víš.
Proč ptal ses, když měl jsi znát, proč ptal ses, ty věděl jsi jak,
kdo s tebou měl se prát, kam jsi se hnal,
nescházíš jenom nám.

Dávej nebo ber, dlouho nezoufej, teď právě v dálce chvátá tmou,
dávej nebo ber, hloupě nekoukej, vzdává se všech pro slávu svou.

Jeho tvář je stále plná hvězd, snaží se světlem cestu mést.
Je stále vítěz dětskejch her, co smál se rád,
a rád bral, a taky lhal.

RF: Lhal nám všem, lhal nám všem, lhal nám všem, lhal nám všem.

Ráno opilej, nejseš jedinej, tu krásu stále v očích máš,
Ráno opilej, zázrak nečekej, ve snech však jen zůstává.

Svou tvář má dál zasněnou, čeká však v sále za stěnou.
Je stále vítěz dětskejch her, co smál se rád,
a rád bral, a taky lhal.

RF: …

RF: …

Touhu nekonečnou každej den mám, touhu nekonečnou něco se ptát,
pozdě je však a náhle není co hrát.
Touhu nekonečnou nezakrejvám, touhu nekonečnou já nechtěl znát,
pozdě je však a náhle není co hrát, není co hrát, není co hrát,
není co hrát …

JSEŠ ABYS BYL

Já vím o čem sníš, když sedíš sám, a schází ti křídla,
já vím nač se ptáš, hlasů co jsou, v srdci tvým,
jsem pouze přítel tvůj a vím už, co tě trápí,
zamilován jsi jenom tak, jak prostě to zní.

Já vím, že král tvůj, má ctnostný šat, a je mocným pánem,
já vím, že právo má, na první noc, to nejde mu brát, a co dál?!
buben ti v uších duní, tvý tělo je jak horkej svícen,
někdo to říct už musí, na lásku stačí jen dva.

Utíkej, lásko má, teď blíží se velkej stín,
zachraň je oba dva, tak neváhej, neváhej už dál.

Nikomu nechceš sloužit víc, i kdyby stokrát stal se králem,
nikdo už nemá šanci vzít, co jsi pro jednou dostal darem.

Je moc bláhovej, někdo takovej, co chce, si s tebou jenom hrát,
život fajnovej, pořád ber kde ber,
chceš jít, chceš stát,
nekonečně řvát,

RF: Jseš abys byl, jseš abys byl,
kousek krásy teď máš, jseš abys byl,
kousek krásy, kousek krásy, kousek krásy teď máš.

Prcháte temnou nocí pryč, prcháte ty a tvoje láska,
ve dvou neznáte slovo strach, pro vás na život je to sázka.

Je moc bláhovej, někdo takovej, co chce, si s tebou jenom hrát,
život fajnovej, pořád ber kde ber,
chceš jít, chceš stát,
nekonečně řvát,

RF: Jseš abys byl, jseš abys byl,
kousek krásy teď máš, jseš abys byl,
kousek krásy, kousek krásy, kousek krásy teď máš.

MYSLÍ, ŽE JE VELKEJ KING

Myslí, že je velkej king, myslí prej tedy je,
myslí, že má i dost sil, myslí, dělá si co chce,
nezná však co tu každej zná,
takhle jen všechno podělá.

Myslí, že k nám z nebe spad, myslí, že dojde dál,
myslí, že chcem pomáhat, myslí jinak než já,
nezná však co tu každej zná,
takhle jen všechno podělá.

RF: Přišel odněkud nepozván,
přišel odněkud právě k nám,
sebou vzal všechny fotky svý,
hodně pitomý,
a teď nám je rozdává.

Myslí, že možná spasí svět, myslí, že spasí nás,
myslí, ráj že je nadohled, myslí, i za nás dva,
nezná však co tu každej zná,
takhle jen všechno podělá.

RF: …

NA TEBE VŽDYCKY MÁM

Nevím jak dlouho tě znám,
byl jsi prej teď často sám,
nevím kam s tebou bych šel,
tak ti říkám bohužel – nepřekážej.

Až přijde ten správnej čas,
odpověď mou poznáš sám,
ty však spěchat nemusíš,
nejsi přítel tak co s tím – nepřekážej.

RF: Na tebe vždycky mám, na tebe vždycky mám,
Na tebe vždycky mám, na tebe vždycky mám.

Na nic víc už nečekej,
dobře mě jen poslouchej,
odkud ses tu vlastně vzal,
kéž bych tě byl nepoznal – nepřekážej.

RF: Na tebe vždycky mám, na tebe vždycky mám,
Na tebe vždycky mám, na tebe vždycky mám.

JSEM

Jsem někdy blázen, co se jen pere,
jsem někdy slušňák v saku jak vystřiženej.
Je někdy den, že nic se neděje,
někdy se zbourat musím, děj se co děj.

Potichu umím bejt, taky hodně řvát,
znám spoustu míst utajenejch,
neumím jedno jen, s hlupákem se smát,
před tejdnem prozradil se prej, prej, prej,
je dávno poraženej.

RF: Jsem jen tvou láskou zmámen,
stáváš se mým snem málem,
se mnou, se mnou, projdeš i tmou, pekelnou.

Jsem někdy krejzy a chci se jen hádat,
jsem někdy hodnej kluk, podívej se jen.
Je někdy jedno, že mi nadáváš,
někdy se zbourat chci, děj se co děj.

Potichu umím bejt, taky hodně řvát,
znám spoustu míst utajenejch,
neumím jedno jen, s hlupákem se smát,
před tejdnem prozradil se prej, prej, prej,
je dávno poraženej.

RF: …

NAPOSLED

Nemám žádnej strach, večer chodit sám,
nemám žádnej strach, když krajem bloudívám,
dech zatajím, když tebe nablízku mám,
všichni to ví, ten pocit nezakrývám.

Každej novej den, je zázrak že tu jsem,
každej novej den, jsem tebou okouzlen,
jindy jak dnes, teď tebe nablízku mám,
víc nepovím, ten pocit nezakrývám.

A dál, všechno končívá,
i tenhle song, nejsi nekonečná.

RF: Naposled nám, naposled zazněl její hlas,
naposled nám, zazněl a zůstal někde v nás,
někde v nás.

Poznal jsem spoustu cest, co nikam nevedou,
spoustu krásnejch měst, co prošly dobou zlou,
dech netajím, odešlas neznámo kam,
všichni to ví, ten pocit nezakrývám.

A dál, všechno končívá,
i tenhle song, nejsi nekonečná.

RF: …

POJĎ RUKU TI DÁM

Chlap prej není kluk malej,
chlap prej smí hlavu si nalejt,
prej se nemám, čeho bát,
chlap prej jsem i já.

Vidělas mě, a chtěla už jít,
ztratil jsem glanc, bylas můj typ,
smála ses a potom já,
řekl jsem docela sám.

Pryč je grázl s mocí velkou,
pryč je ale má moc stejnou,
prej se nemáš, čeho bát,
pryč je a prej, zavolá.

Vidělas mě, …

RF: Pojď ruku ti dám, pojď ruku ti dám,
pojď ruku ti dám a projdem Václavák,

Pojď ruku ti dám, pojď ruku ti dám,
pojď ruku ti dám, jen ať nejsem sám.

Nedovolím dát vinětu levnou,
nedovolím vám se zvednout,
prej se máte, čeho bát,
nedovolím vám zavolat.

Vidělas mě, …

RF: …